BLÍŽÍ SE SVÁTKY KLIDU A POKOJE
Prosinec 20, 2009 Lidské vztahy
Co je na světě statečných lidí, kteří dokáží i nemožné.Všechny matky,si uvědomí co musí matka pětileté Sáry každý den udělat, dokázat,aby všechno udělala pro své dítě.
V čase vánočním budou lidé také prožívat lásku, obětavost,starosti,utrpení, ale také radost z dalšího spolu prožitého dne.
Pětiletá Sára se měla podle lékařů dožít jen dvou let, bojuje dál
Podle očí dítě jako každé jiné. Nikdo z nich nevyčte, že pětiletá Sára Kališová z Týnce na Břeclavsku žije svůj život uvězněná v nepohyblivém těle. Ani to, že podle odborníků se měla dožít jen dvou let. Přesto žije a dokonce dělá pokroky.
Alena Kališová věnuje maximum pro zdraví a život své dcery Sáry.
Sára trpí vzácnou spinální muskulární atrofií (nervosvalové onemocnění míchy) v její nejhorší variantě. Při nemoci odumírají buňky předních rohů míšního kanálu a ochablé svalstvo neumožňuje pohyb, problematické je i dýchání. V případě Sáry se ale dějí téměř zázraky.
Zákony a parlament stojí za starou belu. Zákon zná čtyři stupně zdravotního postižení, ale není možné, aby bylo tak malé dítě, které nedovede samo dýchat, zařazeno do kategorie nejvážnějších postižení.Alena Kališová, matka malé Sáry
Nejen, že překonala prognózy a žije, ale také se vyvíjí. Zvládá trochu pohnout koleny a drobná dětská dlaň dokáže návštěvám zamávat.
Čekání na lepší léčbu i léky
„Kdyby byla v nemocnici, přes všechno vybavení si myslím, že by dnes nežila. Přístroje nejsou vše. Rodiče, pokud si stojí za svým a dělají vše pro přežití svého dítěte, pak má šanci žít,“ říká matka, která je přesvědčena, že se jednou dočká výrazného zlepšení stavu své dcery. Svou naději upírá k léčbě kmenovými buňkami. Experimenty s dětmi věku její dcery ale nemají takový postup, jaký by si přála.
„Věřila jsem, že už to třeba letos bude. Teď to vypadá, že se dočkáme tak za dva, tři roky. Ale se Sárou to zvládneme,“ věří Kališová. Boj s nemocí není jednoduchý. Lékaři používají lék Valproat, který ale má nežádoucí vedlejší účinky.
Účinný a šetrnější je přípravek Ammonaps, ten ale není schválen a tedy ani hrazen zdravotní pojišťovnou. Dávka na šest týdnů stojí třicet tisíc korun. Matka nechce ničit dětský organismus vedlejšími účinky povoleného Valproatu a proto raději kupuje druhý medikament. I proto se Sáře daří lépe.
„Stačilo by, kdyby Ammonaps uznala některá členská země Evropské unie a měl by otevřenou cestu i k nám, pojišťovny by jej pak proplácely. Zatím čekáme marně. Letos jsme k Ammonapsu přidali ještě přípravek Protandin. Je to přírodní produkt z Ameriky a pomohl nám, Sára celý rok prakticky nebyla nemocná,“ vysvětlila matka, ošetřovatelka a učitelka v jedné osobě.
Léčení ztěžují i hloupé zákony
Rodina financuje nákup léku a dalších věcí. Zdravotní pojišťovna proplácí asi pětasedmdesát procent zdravotnického materiálu, který pro péči o dítě za měsíc spotřebují. Zbytek musí zase platit sami.
„Je to věčný a neskutečný boj. Zákony a parlament stojí za starou belu. Zákon zná čtyři stupně zdravotního postižení, ale není možné, aby bylo tak malé dítě, které nedovede samo dýchat, zařazeno do kategorie nejvážnějších postižení. To je postavené na hlavu,“ zlobí se matka. Zlobu na zákonodárce ale střídá obdiv a vděk vůči všem, kdo jim pomáhají finančně i materiálně.
„Byl by to dlouhý výčet lidí, rodin, sportovních kolektivů, firem a dalších, kdo nám finančně a materiálně pomáhají. I jejich zásluhou Sára žije a já věřím, že na tom jednou bude lépe, že ji kmenové buňky dostanou z nemoci,“ věří matka.
Převzato. Český důchodce
Přejeme Vám krásné Vánoce a spoustu dárků www.peknydarek.cz
Přehled názorů (1)
Čekání na lepší léky a léčebné metody ve zdravotnictví ohrožují život Sáry a vyprazdňují mnoha lidem peněženky dost zbytečně. EXISTUJE totiž efektivní a bezplatná léčba, kterou však mnozí rodiče takto postižených dětí POHRDAVĚ odmítají. Někteří tvrdí: „udělám cokoli“, ale když se doví o TÉTO možnosti, zavrhnou ji (a mnozí se touto nabídkou cítí „obtěžováni“). Jiní si dovolují tvrdit: „Bůh to tak chtěl“, ale pak nemají právo chtít na tom cokoli měnit, protože by Mu odporovali. Navíc se tímto výrokem povyšují nad Boha, protože tím dávají najevo „já jsem lepší než Bůh, protože já bych tu nemoc dítěti nedal“!! Pro všechny je zjevně mnohem snadnější utrácet statisíce na „léky“ s vedlejšími negat. účinky a minimálním kladným efektem a na drahé přístroje k přežívání dítěte, obracet se na kdejakoé pochybné šarlatány („léčitele“,..), než svěřit dítě do péče toho, kdo je ochoten a schopen ho úplně uzdravit BEZ lidských zásluh a nákladů!! TO se dá nazvat týráním dítěte, protože takto odmítavé postoje a svrchované názory rodičů překáží dítěti přijmout uzdravení a ohrožují i jeho život.