Znáte všechny druhy medu?
Člověk věděl již dávno, proč se vyplatí nepříjemné pobodání od včel při získávání jejich vysoce ceněných medových plástů, vybíraných ze skalních dutin nebo stromů, kde divoké včely žily. Med a vosk byly během lidských dějin vždy vysoce hodnoceny.
Definice medu
Tvrzení, které používají hlavně nevčelaři – „Včely sbírají med“ – je nesprávné. To, co včely v přírodě sbírají, je teprve výchozí surovina pro tvorbu skutečného medu.
„Med je sladká látka, kterou tvoří včely z nektaru nebo jiných sladkých šťáv získaných z živých rostlin. Obohacují je látkami ze svého těla, ve svém těle je mění, ukládají do plástů a tam nechávají uzrát.“
Podle této úřední definice z roku 1930 je med zároveň produktem rostlin a včel. V podstatě stejně definuje med i nové pojetí zařazení medu podle ES 1974.
Tuto sladkou šťávu, kterou produkují rostliny a lákají tak především hmyz, zná každý. Jedná se o vodný roztok různých cukrů; dalšími látkami jsou bílkoviny, minerální látky, kyseliny a vitaminy; barviv a aromatických látek obsahuje nepatrné množství. Hlavní složkou je cukr řepný. Jeho obsah je v průměru 40 %. Obsah vody kolísá od 30 do 90 %.
Složení a množství vylučovaného nektaru je závislé – nepřihlížíme-li ke specifickým rozdílům mezi rostlinami
- na mnoha faktorech. Velkou roli hraje často druh půdy a množství živin. Je např. známo, že lípy mají nektar pravidelně pouze tehdy, pokud rostou na dostatečně vlhkých písčitohlinitých půdách. Vliv mají i klimatické poměry a denní doba. Všeobecně vylučují květy více nektaru ráno než odpoledne. Tvorbu podporují dusno a jižní až jihozápadní vítr. Suché východní větry naopak tvorbu nektaru brzy zastavují; zvlášť nápadné je to u smetánky a řepky. Nektar je výchozí surovinou květových medů.
Pro získání potravy propichují mšice kůru mladých výhonků a větviček svým bodavě savým ústním ústrojím. Šťáva z rostlinných pletiv svým tlakem prochází tělem mšic. Z této šťávy využívají látky nezbytné ke svému životu, jako např. aminokyseliny. Nadbytečné složky, hlavně glycidy, vylučují jako medovici. Medovici v podobě kapiček velikosti špendlíkové hlavičky nasávají včely často přímo od zadečku jejích producentů (např. od puklice smrkové). Medovice z jedle bělokoré zůstává na jehličí nebo na listech podrostu jako lesklý lepivý povlak. Včely ji sbírají především v ranních hodinách, když ještě není zaschlá. Velká množství medovice se tvoří především v červnu, červenci a srpnu, ve snůškově příznivých letech se na jedli bělokoré může objevit ještě v říjnu a listopadu. Tu včely ovšem již nesbírají.
Předpokladem dobré medovicové snůšky je masové rozmnožení jejích producentů. Dojde k němu za příznivého spolupůsobení mnoha faktorů. Nejdůležitějšími jsou především poměry klimatické a dobré podmínky pro růst hostitelských stromů.
Medovici nesbírají pouze včely; je žádanou glycidovou potravou mnoha jiných druhů hmyzu, např. mravenců.
Kromě převládajícího cukru řepného (sacharózy) je v medovici přede vším cukr ovocný a hroznový. Na rozdíl od nektaru obsahuje ještě malá množství dalších cukrů, jako např. melecitózy. Bezprostředně po vyloučení obsahuje medovice kolem 80% vody. Vlivem teploty a nízké vlhkosti vzduchu může její obsah rychle klesat. Včely ji sbírají pouze v tekutém stavu. Po zaschnutí ji již nejsou schopni nasát.
OBRÁZKY : VZHLED MEDU PODLE ROSTLIN
Přejeme všem včelařům mnoho úspěchu v krásném koníčku. Váš Český důchodce.cz
Bezinkový med proti nachlazení,25dkg pěčlivě opraného květu z černého bezu zalijeme litrem vody. Krátce povaříme s citronem nakrájeným na kolečka a necháme 24hodin vyluhovat. Potom slijeme přes plátno, pořádně vymačkáme, přidáme 1kg krystalového cukru a na mírném ohni vaříme do zhoustnutí. Výborné na kašel a nachlazení.
