JAN HUS 1389 – 1415
Červenec 6, 2009 Významné svátky/narození
Hlavní události ze života Husova.
1389
19.října Matěj z Janova, mistr univerzity pařížské, odvolává své učení o častém přijímání, uctívání obrazů a svatých
1391
24.května Jan z Milheimu zakládá kapli betlémskou, která byla 27.června na základě papežského zmocnění prohlášena za řádné duchovní beneficium.
Jan se stal bakalářem svobodných umění.
1393
Od 16.března do 14.září milostivé léto v Praze, vyhlášené papežem Bonifácem IX. – HUS koupil si odpustky za poslední 4 groše stříbrné
1396
Jan byl v únoru prohlášen mistrem svobodných umění.
1401
15.října děkanem fakulty artistické (svobodné umění), současně byl vysvěcen na kněze.
1402
14.března se stal kazatelem v kapli Betlémské po Mistru Štěpánovi z Kolína.
17.října rektorem university pražské.
1404
5.prosince – HUS káže na památku výročí smrti císaře Karla IV. před kněžstvem (29.listopadu 1378 +)
1407
18.října káže naposledy na synodě kněžské v domě arcibiskupově – „Stůjte přepásáni na bedrech svých“ – nejostřejší Janovo kázání
1408
prvé žaloby na HUSA ze strany kněžstva u arcibiskupa.
14.května – Mistr Matěj z Knína, žák Husův a Stanislava ze Znojma, donucen odvolati wiklifovskou nauku o svátosti oltářní
20.května – Shromáždění národa českého na univerzitě ( v domě „U Černé Růže“)- usnáší se , aby studentům nebylo dovoleno čísti Wiklifovy knihy – Dialog, Trialog a Knihu o svátosti oltářní – a žádný člen národa českého aby neučil žádnému ze 45 článků Wiklifových ve smyslích jich kacířských, bludných nebo pohoršívých.
1409
18.ledna – Dekretem kutnohorským– jehož autory jsou Jeroným Pražský a Jan Hus – král Václav IV. ustanovuje, aby národ český měl ve všech jednáních universitních tři hlasy (dosud měl pouze jeden);); Ač zajisté každý člověk jest povinen každého člověka milovati, přece jest zapotřebí, aby toto milování vycházelo toliko z lásky zřízené; pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácím jest řádné lásky zvrácení, ježto pravá láska vždycky počíná u sebe sama, a následovně na potomstvo podle příbuznosti se převádí, …
25.března se sešel koncil v Pise;
v říjnu HUS po druhé zvolen za rektora university.
1410
16.červenec spáleny knihy Wiklifovy.
18.července HUS dán arcibiskupem do klatby.
20.září Zvolen třemi hlasy kurfirstů za krále římského Zikmund Uherský.
HUS obeslán kardinálem Odonem z Colonny před soud papežův.
1411
15.března klatba na HUSA uvalená vyhlášena v kostelích pražských
6.července pokouší se král Václav IV. o smír mezi HUSEM a arcibiskupem, stanovuje podmínky
1.září – HUS v listě papeži vyznává svoji víru a prosí, aby byl zbaven povinnosti osobně se hájiti
1412
25.ledna vyhlášeny v Praze odpustky.
7.června HUS vystupuje s Jeronymem proti odpustkům – proti bule papežově.
1.července popraveni 3 mládenci pro výtržnosti v kostelích při vyhlášení bully papežské.
V listopadu odchází HUS z Prahy do vyhnanství na Kozí Hrádek.
10.listopadu HUS dokončil velký svůj spis „Výklad viery, desatera božieho přikázanie a motlitby páně“
1413
Hus píše „O svatokupectví“(2.února), „Postillu“(28.října) a „O církvi“=“De ecclesia“(8.června).
1414
15. července odjíždí Hus na hrad Krakovec u Rakovníka.
11.října nastupuje cestu do Kostnice.
18.října vydává král Zikmund pro HUSA gleit.
3.listopadu přijíždí HUS do Kostnice.
28.listopadu HUS po předvolání ke kardinálům uvězněn.
6.prosince uvězněn v klášteře dominikánském.
1415
v únoru přímluva moravských pánů za Husa u Zikmunda.
24.března Hus uvězněn v tvrzi Gottliebenu.
6.dubna – Koncil kostnický vyhlašuje se za nejvyšší autoritu křesťanstva, které musí býti poslušen i papež.
8. a 12.května žádají páni čeští a moravští veřejné slyšení HUSOVO.
5., 7., 8.června veřejné slyšení HUSOVO.
18. a 23.června odsouzeny spisy HUSOVY.
12.června – na sněmu čten protestní list českého panstva, opatřený 250 pečetěmi.
1.července HUS naposledy před sborem.
6.července HUS upálen.
5.září – Ustanoven Spolek husitského panstva českého na obranu víry v Čechách a na Moravě.
1418
22.dubna – Sbor kostnický rozpuštěn.
Jako dobrý kněz zemře spíše, nežli by Krista zapřel.
Mistr Jan Hus (asi 1369/1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor, kazatel a mistr na pražské univerzitě. Je s největší pravděpodobností také autorem reformy pravopisu, která odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev, a přejal některé myšlenky Wyklefa. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a exkomunikovala jej (1411). Na kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř a vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. O místo narození M. J. Husa se vedly dlouholeté vědecké spory. Jejich výsledky potvrdily domněnku, že za Husovo rodiště lze považovat Husinec u Prachatic.
Na podporu tohoto tvrzení bylo sneseno množství zpráv, z nichž uvedu alespoň jednu velmi závažnou. Pochází od Štěpána z Pálče, který se ve svém spisu z roku 1414 „Antihus“ dovolává svědectví notáře Michala a uvádí jej jako Husovo krajana. Oním mužem byl Michal Mikulášův z Prachatic, veřejný notář a osobní Husův přítel.
Další zprávu přinesl první Husův životopis kněze Jiříka Heremity z doby před rokem 1480, kde čteme: „ …. věrný a svatý člověk mistr Jan byl jest rodem z městečka řečeného Husinec, člověk z chudých rodičů chudý a z prostých prostý … matka jeho vedoucí pacholíka do školy, nesoucí pecen chleba mistru školnímu, než jest do města Prachatic došla, sedmkrát jest na té cestě poklekla, modlejíc se k Pánu Bohu za svého syna.“.
Nejstarší písemné svědectví o Husově domku se zachovalo z let 1616 – 1617, ale první spolehlivá zpráva pochází z roku 1663, kdy dne 14. srpna psal krumlovský arciděkan Řehoř z Klebblatu dopis pražskému arcibiskupovi Arnoštu, hraběti Harrachovi. V něm uvedl i tato důležitá slova: „Na písemné vyzvání Vaší knížecí Eminence dostavil jsem se brzy do Husince …. Podle výpovědi všech obyvatel měl se zde naroditi Hus, také ukazují jeho rodný domek, v němž odřezávají třísky proti bolení zubů.
Vedle této celkem známé zprávy se zachovaly i některé jiné, doklady o Husově kultu v samotném městečku Husinci.
Dnem 25. června 1675 datovaný spis lažišťského faráře Petra Jakuba Žďárského – dopis vimperskému hejtmanovi Janu Lambertovi Breveriovi o náboženských poměrech v Husinci. Stěžoval si, že se všichni Husinečtí nedostavili k velikonoční zpovědi, že uctívají Jana HUSA a že se přidržují kalvínské víry. Stížnost nepřinesla žádnou nápravu, protože ještě 31.března 1692 lažišťský farář Benedikt Schmuttermajer ve svém dopisu na Vimperk uváděl, že Husinečtí jsou husity, že se tam prodávají husitské a kalvínské knihy a roznášejí se po okolí. Na toto velké obvinění odpověděla husinecká městská rada hejtmanovi vimperského panství toto:“ … dvojíctihodný a vysoce učený pak farář nás za husity pokládá … skrze podobojí víry knihy, nechť on dvojíctihodnej a vysoce učenej pan farář dobrý a spravedlivý katolíky a křesťany do toho a takového bludu nepotahuje, poněvadž nic takového od nás dokázati nemůže.“
Další zajímavé svědectví se zachovalo z roku 1710, kdy husinecký měšťan Lukáš Král žádal, aby jeho synovi, který chtěl dosáhnout kněžské hodnosti, bylo dovoleno odejít na studia. Na tuto žádost odpověděl vimperský hejtman relací ze dne 27. října a na jejím začátku uvádí:“ … snad již od dob Jana HUSA ani jeden husinecký synek se nedostal do latinské školy, ani snad ne z kletby za to, že se mezi nimi onen kacíř narodil, jako spíše z důvodu, že sami jsou nedbalí učit se psaní a čtení ve své mateřské řeči, neřku-li v latině.“
Svědectví obsahovala prý i pamětní kniha husinecké fary. Když v roce 1758 vydala pražská arcibiskupská konzistoř příkaz k povinnému vedení farních kronik, nebyla starší kronika k nalezení a tehdejší husinecký farář František Anger musel založit novou, do které pořizoval soustavné zápisy. Nově založenou pamětní knihu uvedl stručným popisem svého působiště a v něm mimo jiné napsal: „Běda, místo … pamětihodné, pokud ovšem hodné paměti je původ a místo narození onoho zlověstného a vůbec nejhorší paměti kacíře Jana HUSA, česky řečeného Jana mistra z Husince, jehož místo narození je dodnes navštěvováno, nebo podle tradice ukazováno, které nebudiž obyvatelům městečka dobrým a věrným katolíkům k pohoršení. Nicméně stává se, že je navštěvují jiná, ponejvíce zde procházející kacířská vojska a že se u nich těší velké úctě.“
Latinský zápis postrádá přesné datování, avšak doba jeho vzniku je ohraničena dobou pobytu faráře Angra v Husinci, t.j. obdobím let 1759 až 1765. Při četbě českého překladu zápisu je nutné mít na paměti, že jeho autor byl katolický kněz své doby, který zajisté neměl žádný důvod připomínat úctu, které se Jan HUS tehdy těšil. Zápis je však velmi důležitým dokladem toho, že tradice HUSOVA narození v Husinci přestála i období rekatolizace.
