NÁŠ ŽIVOT MÁ TAKOVOU CENU, JAKÝM ÚSILÍM HO PROŽÍVÁME
Listopad 27, 2010 Aktuality, Sociální služby
Spokojen se svým osudem, budeš žít šťatně.
Je důležité jak člověk osud přijímá. My starší,už část života prožitým, víme o čem mluvíme. Mladí si myslí, že jsme neprožili to co prožívají teď oni. Nedovedou si představit,že nám bylo také dvacet let, byli jsme zamilovaní, toužili jsme po rodinném životě, rodily se nám děti, milování, sex nás dovedl také zastavit a odložit práci na pozděj a prožít to co tělo žádalo. Den byl hned příjemnější, práce veselejší, starosti vzdálenější, nálada spokojenější , jeden k druhému milejší.
To už říkávali dávno před náma staří lidé „hněv milenců je obnovování lásky“ a nebo postel všechno spraví.Miluje jen ten kdo má sílu v lásce vytrvat za všech okolností, ale život má i konec a láska v srdci je nekonečná. Těm, kterým odešel někdo blízký z tohoto života, nastal čas prázdna, osamocení, pocit , že zůstali v tak velkém světě sami. Jakýkoliv odchod blízkého je těžký. Pro člověka je to pocit, že se takové neštěstí nedá vydržet, ale je tu život a ten se musí žít, a nebo spíš donutí žít, nedovolí člověku se zbláznit , neboť je to čas jen pro pláč.I pro ty nejsilnější jsou slzy tajícím ledem duše. Pozná se po očích, kdo chodí po nocích,nespí, trápí se,blízké nechce obtěžovat svou přítomností. Je to dobře když je tak člověk silný a uvědomí si to, že nesmí zatěžovat svými starostmi ostatní, že každý má svých starostí dost.
Každý si svou bolest nese ve svém srdci a nejde spoléhat na pomoc druhých, přátel, každý musí poznat na kolik může být nešťasten. Když je v srdci smutek cizí štěstí bolí.Proto drž se rozumu a projdeš celý svět, člověk nikdy neví co dovede , dokud to nezkusí. Život může člověka změnit i ve starších letech. Každý si sám určuje svůj osud, dělá jen to co chce a je to jen na něm co nechce dělat. Přirozeností člověka je hledání radosti, proto je dobré když se člověk neuzavře do samoty a řekne si, „narodil jsem se , abych žil/a tak musím žít.“ Pomalu a určitě to půjde. Stačí si vyjít na procházku, třeba si také někdo vyšel, aby nebyl pořád jen doma uzavřený i krátký rozhovor postačí. Není třeba se bát oslovit, začít jako první možná i ten druhý se bude vracet z procházky spokojený a pak doma bude příjemněji i když tam bude sám. Všichni dospělí byli nejprve dětmi, ale málokterý si na to vzpomene. Také jsme si museli najít každý své kamarády, s kterými jsme navštěvovali různé kultůrní akce, vždycky se jde za zábavou lépe ve dvou a více , jak člověk sám.
Pak jsme si našli partnera pro život, vychovaly děti, a časem zůstali zase jen s partnerem a když se to ještě o kousek posunulo a jeden z nás zůstal sám. Jak za svobodna za mladých let, kdy jsme volný čas trávili s přáteli, tenkrát jsem byli sice mladí,ale žili jsme život a tak to musíme zkusit i teď v naších letech, než se to zase přirozenou cestou posune a přihlásí se zase další část života , kdy budeme muset řešit co dál.
Pečovatelská služba
Pečovatelská služba se poskytuje dětem, osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v přirozeném prostředí i ve specializovaných zařízeních. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Bezúplatně se poskytuje rodinám, ve kterých se narodily současně tři nebo více dětí, účastníkům odboje1) a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let
