UPLYNULO JIŽ 700. VÝROČÍ KORUNOVACE JANA LUCEMBURSKÉHO
Únor 9, 2011 Aktuality, Kalendář
Otec Karla IV. a především známý a nejen český král – to byl Jan Lucemburský. V pondělí, 7. února, jsme si připomněli už 700. výročí jeho české korunovace a ku této příležitosti proběhlo po celé zemi mnoho výstav a především děkovná mše v pražské katedrále Sv. Víta, která proběhla již 6. února a odsloužil ji arcibiskup Dominik Muka. Na mši byli pozváni současní potomci Jana Lucemburského a jeho ženy, poslední Přemyslovny – Elišky. Dále pak třeba britská královna Alžběta II, španělský král Juan Carlos I. Či belgický král Albert II, kterým v žilách rovněž proudí krev přemyslovců. Pojďme si tedy ku této neobyčejné kulaté příležitosti povědět pár slov o významné osobnosti Jana Lucemburského – třeba se dovíte i něco, co jste dosud netušili.
Jan Lucemburský se narodil roku 1296, jak jinak než v Lucemburku, a to lucemburskému hraběti a také pozdějšímu římskému císaři Jindřichovi VII. Jeho matkou byla Markéta Brabanstká.
Dětství prožil Jan na dvoře francouzského krále Filipa IV. Sličného v Paříži a také zde vystudoval tamější univerzitu.
Když mu v roce 1310 byla odpůrci českého krále Jindřicha Korutantského nabídnuta česká koruna, Jan ji přijal a oženil se s právoplatnou dědičkou českého trůnu – zmíněnou Eliškou Přemyslovnou. Poté usedl na český trůn, ale králem se stal později. Nejprve totiž musel vypudit Jindřicha Korutantského z českých zemí, a pak mohl být konečně korunován na českého krále. To se stalo právě 7. února roku 1311. Znamenalo to pro něj ovšem také vyplnění takzvaných inauguračních diplomů, které znamenaly ústupky šlechtě, ale třeba i vybírání berně. Co se týče šlechty, s tou vedl Jan Lucemburský ještě dlouho poté spory, především pak s Jindřichem z Lepé, který by se dal označit za jakéhosi jejího mluvčího. Tyto spory však skončily domažlickým mírem, který byl vydán roku 1318.
Jan Lucemburský se také proslavil skvělou a obratnou evropskou politikou, na kterou se po vnitrozemských sporech mohl pořádně soustředit, přezdívalo se mu „král diplomat,“ a to zcela právem. Povedlo se mu připojit k českému království Horní Lužici a později i většinu slezských knížectví. Bohužel to neznamenalo jen to dobré; Jan se do Čech často vracel jen proto, aby si zde nabral peníze pro svoji evropskou politiku, která se ovšem ukázal být poněkud nákladnější…
V roce 1334 jmenuje Jan svého staršího syna, Karla IV., moravským markrabětem a v podstatě mu přenechal správu českých zemí – to se mnohdy označuje jako období lucemburského dvojvládí, protože tu chvíli vlastně vládli oba. Karel IV. se později stává českým králem.
Málokdo ví, že Jan Lucemburský oslepl – v posledních letech svého života přišel o jedno oko v rytířském turnaji, které miloval. V roce 1339 pak oslepl docela.
Jeho ženou byla kromě Elišky Přemyslovny také Beatrix Bourbonská a celkem byl otcem deseti dětí, přičemž jeden ze synů byl nemanželský.
Český král Jan Lucemburský zemřel v létě roku 1346, ve známé bitvě i Kresčaku.
