ŽIVOT SENIORA SE ZVÍŘECÍM MAZLÍČKEM
Srpen 18, 2010 Aktuality, Lidské vztahy
Žijí s námi, zvykli jsme si na ně a „zařadili“ jsme je mezi členy domácnosti. Ano – hovořím o domácím zvířeti, kterému jsme dovolili vstoupit do našeho života.
Nejčastějším zvířecím přítelem člověka je pes a kočka, ale i další zvířata jako například:
Ptáci, rybičky nebo drobní hlodavci (morče či křeček) mohou zvláště nám starším ozvláštnit všední dny. Často se stane, že zvíře je jediným přítelem seniora a čím je člověk sociálně osamocenější, izolovanější, tím větší roli v jeho životě zvíře hraje.
Nejčastěji se setkáváme s tím, že v seniorské domácnosti žije pes. Snad proto, že je ze všech zvířat nejsnáze ovladatelný, komunikativní a dokáže respektovat přání svého pána.
Zvláště při ztrátě životního partnera má senior tendenci izolovat se ve svém bytě a
Třeba ani nevycházet ven. Pes ale donutí svého majitele respektovat psí potřeby, a tak i opouštět ulitu domova a vycházet s ním alespoň do okolí domu anebo dokonce na větší procházky. Tím vede seniora k vnímání svého okolí, svého bytu, méně či více širšího životního pole vně svého domova.
Zvíře v životě osamělého seniora naplňuje celou řadu funkcí. Především ale pes vtahuje svého majitele zpět do normálního života a tedy do sociálních vztahů. Pes jistě působí také jako stimul k seznamování na různých rovinách. Jedná se o běžné sousedské vztahy, o komunikaci s lidmi se stejným zájmem a nakonec třeba i o hlubší přátelské, ale i partnerské vztahy. V tomto věku už není mnoho příležitostí k poznaní možného partnera a k seznámení se s ním. Kontakt prostřednictvím psa pravděpodobně patří k těm nejvýznamnějším. V parku se nad psem naváže kontakt snadno a rychle a vnouče také raději jde za babičkou, když si tam může hrát se psem.
Z hlediska zdraví je pro člověka potřebný pravidelný pohyb a u seniorů je s přibývajícím věkem tendence pohyb omezovat. Pes proto představuje určitou prevenci a garanci některých prvků zdravého životního stylu. Nutnost několikrát denně vycházet se psem mimo domov také mobilizuje volní stránku seniora a má vliv na udržování jeho kondice, a to nejen fyzické, ale i psychické.
Pes či jiné zvíře často představuje jediného kamaráda, živého tvora, s kterým senior mnohdy i
vede hovory. Péče o něho se stává smyslem života seniora, zvláště u těch, kteří nemají ani příbuzné, ani přátele. Zvíře je určitý konstrukční prvek životního stylu seniora, v řadě atributů prvek pozitivní a významný.
Pes jako takový, má v případě seniorů ještě řadu dalších důležitých úkolů. Jeho majitel se musí postarat o zdraví zvířete, což ho nutí k návštěvám veterináře, tedy ke kontaktu s dalšími lidmi a konečně pes a to i malý, je nepříjemnou komplikací pro zloděje a tedy i určitou ochranou. Málokterý zloděj vstoupí do bytu, odkud se ozývá psí štěkot.
Zvířata dokáží lidem zcela nezištně a upřímně nabídnout přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti a respektování. Zvířata jsou totiž na člověku závislá a ten o ně musí pečovat. Starý člověk ve styku se zvířetem tak znovu přebírá zodpovědnost za jinou živou bytost. To může zvyšovat jeho sebevědomí, neboť tím získává důležitou náplň svého současného života. Stupeň důvěry mezi člověkem a zvířetem je opravdu jedinečný, nemůže ho nahradit ani partner nebo sourozenci a ani dospělé děti. Výjimkou jsou snad jen vnoučata v dětském věku, se kterými lze také zažít spontánní hry, uvolnění, tvořivost a radost.
Dobrý vztah seniora ke zvířatům dovede zastoupit nejen chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i posílit pocit spokojenosti, prožitek radosti a pocit subjektivního zdraví. Podle studií gerontologických odborníků po šedesátce je 80 % majitelů psů spokojeno se svým životem, oproti 55 % spokojených seniorů bez psa.
Pozitivní úloha společenství se zvířaty v lidském stáří tkví především v ojedinělé variantě bezproblémového kamarádství, zvířata dávají člověku určitou jistotu – chovají se stále stejně a nejsou náladová. Zejména pes je důvěrník, který má vždy čas, vždy vše trpělivě vyslechne až do konce, nekritizuje, neodsuzuje, a umí se vcítit.
SENIOR – DŮCHODCE – MAZLÍČEK
